Co mě v sobotu ráno pobavilo…

web0 web1Vracaja sa dom (jak zpívá Rédl) na bicyklu Určickou ulicí vidím několik desítek metrů za posledním domem v ulici člověka v oranžovém oděvu, kterak stojí za příkopem na poli. Cestář a v sobotu? Trošku jsem zaostřil zrak a vida – není to cestář. Je to parašutista! V jedné ruce smotaný padák v druhé bílou přilbu. Právě u něj zastavovala červená Škoda Felicia a nějaká žena s ním začala rozmlouvat a následně telefonovat. Zřejmě silný vítr, říkám si, tak se nepovedlo přistání. Došel jsem domů a ještě jednou jsem vykouknul z okna. Stále tam stál, tentokrát opuštěn.

Hnán zvědavostí rozhodl jsem se pro přímý kontakt. Na vzdálenost několika metrů mě vzduchoplavec spatřil a povídá „vy si pro mě jdete?“ Pokusil jsem se trochu prolomit ledy vtipem a začal jsem slovy „Jestli v tomhle mundúru stopujete, tak to vás těžko někdo sveze! Co tady děláte?“

Muž vzhledem čtyřicátník odvětil:

„No při seskoku (zřejmě prvním) se dívám a jsem už až nad Prostějovem. Říkali nám, že když přistaneme někde blbě, tak máme stát u cesty, že nás vyzvednou. Pár lidí už mi zastavilo, ale já radši čekám tady, aby mě nehledali.“

„To jste měl štěstí, tady vedle těch drátů (pozn.: poblíž tři řady vysokého a velmi vysokého napětí) A volal jste někam?“

„Ne, doufám, že vědí, kde jsem. A teď jsem ještě před chvílí viděl nad sebou ultralight…“

„A s jakou školou jste skákal?“

„S xxx xxxxxx“(anonymizováno :-))

Zvedám tedy telefon, hledám kontakt, nacházím a volám. Na druhé staně se ozve dívčí hlas:

„Prosím…“

„Dobrý den, tady Ošťádal. Prosím Vás na poli u Určické Vám přistál parašutista. Čeká tady u cesty, jestli pro něj někdo přijede.“

„Prosím? Jaký parašutista?“

„No říkal, že skákal u vás s Martinem a stojí tu u cesty na Určické a čeká, jestli pro něj někdo přijede.“

A máme pro něj přijet?

„Asi by to bylo nejlepší, protože pochybuju, že s tím co má na sobě a v ruce k vám v tom horku těžko doleze“  (Pozn.: vzdálenost od dopadové plochy 2,8 km vzdušnou čarou).

„Dobře.“

Po skončení telefonátu jsem nabídnul, že než přijedou z letiště, může počkat parašutista u našeho domu. Odmítnul a tvrdohlavě hájil pozici u cesty :-).

Odešel jsem tedy do garáže něco dělat a asi po desíti minutách mi zazvonil telefon: „Dobrý den, jak jste to myslel s tím parašutistou? „ Neubránil jsem smíchu. Vykouknul jsem z garáže. K oranžovému skokanovi právě přijelo auto a zatroubilo. Zřejmě odvoz.

„Myslel jsem to tak, že na Určické čeká na vyzvednutí chlap, který s Vámi skákal a přistál na špatném místě.  Prý pro něj přijedete. Teď ho někdo právě naložil.  Nejde o něj, ale asi by vám chyběl padák.“   😀 😀 :-D.

„Aha, tak už ho někdo naložil. Tak díky. Nashledanou….“

 

Závěr: Na padák mě nikdo nedostane!!!