Nervy!!!

ScreenShot029Právě jsem se vrátil ze zasedání zastupitelstva. Chtěl jsem vystoupit k bodu, který byl opakovaně předložen zastupitelstvu (na posledním byl odložen pro nedostatek informací). Pan Šálek při nákupu pozemku bývalého zahradnictví vedle hřbitova nepostřehnul, že stavby, které na něm stojí, patří městu. Nyní opakovaně žádá, aby mu byly budovy za 1000,- Kč prodány. Byl a stále jsem na pochybách, jestli obrovské skleníky, které budou panu Šálkovi převedeny nejsou pro pana Šálka za tuto cenu příliš velkým benefitem a zda by město nemohlo tento skleník prodat výhodněji. V opakovaně předloženém návrhu se oproti návrhu původnímu objevilo pouze to, že v případě prodeje nemovitostí se ze strany pana Šálka otvírá prostor pro další jednání o prodeji části spoluvlastnického podílu pozemků kolem Sportcentra. Tyto pozemky jsou spoluvlastněny celkem přibližně 5ti osobami.

Jak jsem v úvodu článku napsal „chtěl jsem vystoupit“. Nakonec jsem svoji přihlášku do rozpravy stáhnul. Při sledování debaty k předchozímu bodu, jsem zcela ztratil chuť. Myslím, že většina zastupitelů měla podle mého natolik přeplněnou hlavu diskusí na téma „Národní olympijské centrum“, že by téma „skleníky“ vypadalo příliš povrchně.

Místní politicky promiskuitní plátek neopomněl ve správný čas zahájit tažení pod heslem „není míru s nevěřícími“ (už jsem tento slogan použil v minulém článku a zase se hodí!) Někteří členové zastupitelstva dávali do svého vystoupení všechno. Zvláště působivý byl výstup radního Mačáka, který skvěle zahrál emotivní pasáž „spravedlivě mi ruply nervy“ a opakovaně při tom ignoroval jednací řád. Chybělo už jen, aby sebou plácnul na záda a zuřivě mával všemi končetinami.  Přitom by všem třenicím bylo možno předejít tak jednoduchou věcí – dostatkem informací.

Dnešní zastupitelstvo například většinou zamítlo tak přínosný návrh, jako je „doplnit zpětně seznam žádostí zveřejňovaných na internetových stránkách města dle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím o text žádosti o informaci.“ Krátce řečeno: Občan položí prostřednictvím podatelny magistrátu dotaz a odpovězeno je mu například prostřednictvím emailu, ale současně je odpověď zveřejněna na webu města, aby i ostatní občané tuto informaci obdrželi. Z některých odpovědí totiž nelze zjistit, nač se občan ptal. V okolních velkých městech s tím nemají problém. Proč právě Prostějov ano? A to měly snad všechny strany ve svém volebním programu hesla jako „otevřená radnice“, „radnice bez záclon“ atp.

Jestli na to máte nervy, pusťte si zastupitelstvo v přímém přenosu. Jde o lekci taktiky. Například při hlasování o neplánovaném bodě řídíci zasedání hlasování uvede slovy „budeme hlasovat, ale já nedoporučuji schválit…“, to aby snad někdo nezakolísal. Obvyklými bonmoty jsou rovněž „nemusím vědět všechno…“ nebo „nevím, jestli jsem to řekl jasně…“

Já jdu zalít zahradu 😀