V úterý jsem se rozhodl vyrazit za zábavou. Po referencích známého, který viděl na vlastní oči komické pasáže 22. zasedání zastupitelstva města Prostějova, jsem dospěl k názoru, že další díl si nemohu nechat ujít. Po rušném dni v zaměstnání jsem odstavil auto na placeném parkovišti a zrychleně se přesunul na radnici. Opřel jsem se o zábradlí galerie nad obřadní síní. Okamžitě jsem se nechal strhnout dějem. Body programu se míhaly na promítacím plátně jeden za druhým a rychlost hlasování neměla chybu.
Ocenil jsem připravenost účinkujících. Před přestávkou podávala skvělé výkony především trojice Matyášek, Augustin a Fišer. Se čtyřmetrovým nadhledem jsem uznale krčil bradu nad věcnými argumenty Ing. Matyáška a nad skvěle vyvedenou přípravou JUDr. Augustina, jehož podklady k jednotlivým bodům jednání hýřily fluorescenčními barvami zvýrazňovačů. Mé sympatie si získal i náměstek Ing. Fišer, který pohotově reagoval na křížovou palbu dotazujících.
Druhá polovina přestavení (tedy zasedání) začala rozpačitě. Některé aktéry zdržel nápojový automat, jiné cigareta. Děj se líně vlekl a ani přes občasný vtipný bonmot předsedajícího Mgr. Pospíšila nedosahoval úrovně první části. Byl jsem překvapen, kolik je v sále „komparzistů“. Někteří nebyli schopni udržet pozornost, někteří ani otevřené oči. Občas se objevil neposeda, který pátral na svém notebooku po fotbalových výsledcích, jiný kontroloval účtenku z Kauflandu. Žertovně působilo snad jen číslo Mgr. Mačáka, který používal hlasovací zařízení jako videohru a vždy se snažil stisknout hlasovací tlačítko v posledním možném okamžiku.
Slušný rozjezd děje zajistil až poslední bod jednání – totiž „Záležitosti Galerie Prostějov – Manthellan, a. s.“. Dvojice Matyášek – Augustin opět nezklamala. Rozpačitý jsem byl nad rolí předsedajícího Pospíšila, který sice reagoval pohotově na diskusní příspěvky, ale nedokázal se oprostit od zbytečných poznámek, většinou znevažujících názor oponenta.
Byl jsem ohromen odvahou jednotlivců „z lidu“, kteří na dané téma veřejně vystoupili, i když jejich role byly malé. Byl jsem zaskočen nezúčastněným pročítáním tiskovin těmi, kteří byli u zrodu všech smluv s Manthellanem a náhle ztratili paměť. Překvapovalo mne, že stavbu Galerie hájí předsedající jako svoje dítě.
Představení nabíralo na obrátkách a konec začínal být předvídatelný. Komparz se začínal balit. Ozývalo se zaklapávání notebooků, trhání napáječů ze zásuvek. Telefony šustily psaním esemesek. Značná část přítomných již finále vystoupení dvojice Matyášek – Augustin nevnímala. Pohledy většiny radních jakoby skrz sklo naznačovaly, že je dobojováno. „Jen ať si žvaní“, četl jsem z tváří většiny z nich. Ne ze všech. Přece jen jsou i mezi nimi tací, kterým leželo něco v žaludku. Nemám rád předvídatelné konce, ale Galerie v centru bude, vážení!
Odcházel jsem se smíšenými pocity. Vždyť prošel akvapark za 200 milionů, který se dá využívat pár týdnů v roce, tak proč nepostavit v centru města nějakou Galerii? Za sto tisíc necháme zhotovit posudek na KaS centrum. Projektant předvede, že použitelnost současného kulturního centra spolkne nehorázné množství peněz a vedení města tím projeví dobrou vůli a snahu o záchranu. Manthellan si zatím bude s úsměvem mnout ruce a čekat, jestli a za kolik se z celé situace město vycuká.
Nelituji těch třiceti korun, které jsem vhodil do parkovacího automatu. Představení bylo poučné. Přijďte se taky podívat, jaké výkony podávají vámi zvolení zástupci. Můžete je v jejich činnosti povzbudit, anebo alespoň vzbudit. Třeba 10. září.